Geologické a geomorfologické poměry CHKO Pálava [ Geomorfologie ]
Geologické a geomorfologické poměry CHKO Pálava
Nejnápadnější a nejznámější částí Chráněné krajinné oblasti Pálava jsou Pavlovské vrchy, které se táhnou od severu k jihu a zasahují i do přilehlé části Dolních Rakous. Celý tento hřeben představuje nejzápadnější výspu Karpat, lépe řečeno jejich vnější bradlové pásmo. Nejsevernější a nejvyšší část Pavlovských vrchů tvoří masiv Děvína (554 m) se zříceninou hradu Děvičky na nižším severním vrcholu nad Pavlovem. Na západě spadá do hluboké Soutěsky, která jej odděluje od sousedního masivu Kotelné (477 m) vysokými vápencovými skalami. Nad Klentnicí se vypíná Stolová hora (458 m) s nápadnou vrcholovou plošinou, po níž dostala své jméno. Malý útes Kočičí skály (361 m) a Kočičí kámen (351 m) jsou ze všech stran obklopeny polem.
Město Mikulov leží v úžlabině mezi Turoldem (385 m), z něhož v důsledku těžby vápence zbyla pouze malá část, a Svatým kopečkem (363 m). Nedaleko rakouské hranice, na dosah od hraničního přechodu Mikulov-Drasenhofen, se nachází Šibeničník (238 m).
Ačkoliv nadmořská výška vrcholu Děvína činí již pouhých 554 m, jsou Pavlovské vrchy důležitou dominantou jižní Moravy. Je to především díky převýšení vůči okolní ploché až mírně zvlněné krajině; např. výškový rozdíl mezi vrcholem Děvína a hladinou Dyje u Dolních Věstonic činí bezmála 390 m.
Východní část CHKO Pálava zahrnuje mírně členitou, dosud částečně zalesněnou Milovickou pahorkatinu s hluboce zaříznutými údolími. Nejvyšším bodem této části tohoto geomorfolgického celku je kóta Stará hora (351,2 m) asi 3 km severoseverovýchodně od Mikulova.
Okrajově zasahuje CHKO Pálava na severu do Dyjsko-svratecké nivy, jejíž tvářnost byla značně pozměněna výstavbou novomlýnských zdrží, a na jihu zabíhá do Nesytské sníženy kolem největšího moravského rybníka Nesytu, která je součástí Valtické pahorkatiny.
